Historie juda
Judo bylo založeno v Japonsku v roce 1882 profesorem Jigorō Kanō, který vyvinul tento sport na základě tradičních japonských bojových umění, především džiu-džitsu. Hlavní myšlenkou juda bylo využít sílu protivníka proti němu samému a eliminovat nebezpečné prvky starších bojových stylů.
Judo se rychle rozšířilo po celém světě a v roce 1964 se stalo olympijským sportem. Dnes patří mezi nejpopulárnější bojové sporty a je nejen soutěžní disciplínou, ale také systémem sebeobrany a výchovy k disciplíně a respektu.
Cíl zápasu
Naším cílem je převést soupeře na zem a získat nad ním kontrolu pomocí technik hodů, držení nebo škrcení. Zápas můžeme vyhrát přímým ipponem (plné vítězství) nebo součtem menších bodových hodnocení.
Pravidla juda
- Zápas probíhá na tatami (žíněnce) a trvá 4 minuty (v případě nerozhodného stavu může pokračovat zlatým skóre).
- Cílem je získat ippon (plné vítězství) provedením dokonalého hodu, držením soupeře na zemi po dobu 20 sekund nebo škrcením/pákou, po níž soupeř vzdá zápas.
- Za částečně úspěšné techniky se uděluje wazari (půl bodu) – dva wazari znamenají automatické vítězství.
- Není dovoleno útočit na klouby rukou a nohou, udeřit soupeře nebo nebezpečně manipulovat s jeho tělem.
- Pokud hráč pasivně bojuje nebo poruší pravidla, rozhodčí může udělit napomenutí (shido) – tři napomenutí vedou k diskvalifikaci.
Tatami – bojová plocha
Judo se odehrává na tatami, což je speciální žíněnka, která tlumí pády:
- Rozměr zápasové plochy je 8 × 8 metrů, obklopený bezpečnostní zónou.
- Boj začíná a končí tradičním úklonem, což symbolizuje respekt k soupeři a pravidlům.
- Hranice bojiště jsou jasně označeny, pokud judista vystoupí z plochy, rozhodčí zápas přeruší.
Počet účastníků
Judo je individuální sport, ale existují i týmové soutěže:
- Individuální zápasy – sportovci soutěží podle váhových kategorií (muži i ženy).
- Týmové soutěže – národní nebo klubové týmy soupeří v souboji jednotlivců, jejichž výsledky se sčítají.
- Soutěže jsou rozděleny do různých úrovní, od lokálních turnajů až po mistrovství světa a olympijské hry.
Vybavení judisty
Každý judista potřebuje:
- Judogi (kimono) – speciální pevný oblek pro judo, složený z kabátu, kalhot a pásku.
- Barevný pásek (obi) – označuje úroveň judisty podle dosaženého technického stupně (kyu a dan).
- Bosé nohy – zápasníci bojují bez bot pro lepší stabilitu a kontakt s tatami.
- Chrániče nejsou povinné, ale mohou být použity při tréninku.
Bodování v judu
- Ippon (plné vítězství) – dokonalý hod na záda, držení soupeře po dobu 20 sekund nebo úspěšné škrcení/páka.
- Wazari (půl bodu) – ne zcela dokonalý hod nebo držení soupeře po dobu 10–19 sekund.
- Dva wazari se rovnají ipponu, což znamená automatickou výhru.
- Shido (napomenutí) – uděluje se za pasivitu nebo porušení pravidel; třetí napomenutí vede k hansoku-make (diskvalifikace).
Jak dosáhnout vítězství?
Vítězství v judu závisí na technické dovednosti, síle a taktice. Klíčové faktory úspěchu jsou:
- Správná technika hodů a pák, která umožní efektivní kontrolu soupeře.
- Taktická práce s váhou soupeře, využití jeho pohybu k provedení hodu.
- Rychlá reakce v boji na zemi, protože zde lze získat rozhodující body.
- Fyzická kondice a psychická odolnost, protože zápasy mohou být vyčerpávající.
Jak se judu říká jinak?
Judo je mezinárodně známé pod stejným názvem, ale mezi bojovými sporty se často označuje jako „jemná cesta“, což je doslovný překlad japonského slova judo. V některých kruzích se používají výrazy jako „olympijské judo“ pro soutěžní formát nebo „tradiční judo“, které zahrnuje sebeobranné techniky. Judisté se často nazývají „judoka“.
Judo není jen sport, ale i filozofie, která učí respektu, disciplíně a efektivnímu využití síly.
Zdroj: https://chatgpt.com/