Historie lezení na obtížnost
Lezení na obtížnost se vyvinulo z tradičního horolezectví, kde se lezci snažili zdolat velké stěny a náročné skalní útvary. První sportovní závody v lezení se začaly objevovat v 80. letech 20. století, kdy se lezci začali specializovat na umělé stěny s přesně definovanými trasami.
V roce 1991 se konalo první mistrovství světa v lezení na obtížnost a od té doby se sport rychle rozvíjel. Na olympijských hrách v Tokiu 2021 se lezení stalo součástí olympijského programu, což výrazně zvýšilo jeho popularitu.
Cíl soutěže
Naším cílem je vylézt co nejvýše na vyznačené trase v časovém limitu. Každý závodník se snaží postupovat bez pádu, přičemž klíčová je vytrvalost, technická preciznost a strategické rozvržení sil.
Pravidla lezení na obtížnost
- Cílem je dosáhnout co nejvyššího bodu na stěně, která je obvykle vysoká 12 až 20 metrů.
- Závodníci mají pouze jeden pokus, pád znamená konec pokusu a jejich výsledek se počítá podle nejvyššího dosaženého chytu.
- Každý chyt je očíslován a hodnotí se podle dosaženého bodu na trase.
- Časový limit bývá 6 minut, pokud závodník nestihne trasu dokončit, počítá se jeho poslední dosažený bod.
- Lezení probíhá s horním jištěním (top-rope) nebo s lanem zdola (lead climbing), kde si závodník postupně cvaká lano do expresek.
- Závodníci nesmí vidět cestu před lezením, mají pouze krátký čas na prohlídku (tzv. „onsight“ styl).
Lezecká stěna – prostor pro soutěž
Lezení na obtížnost se provozuje na umělých lezeckých stěnách nebo v přírodě:
- Umělé stěny jsou vysoké 12–20 metrů s různě rozmístěnými chyty.
- Trasy jsou určeny rozhodčími a každý závod má unikátní cestu.
- V přírodním lezení se hodnotí styl a obtížnost cesty, ale pravidla jsou volnější než v soutěžním lezení.
Počet účastníků
Lezení na obtížnost je individuální sport, ale existují týmové soutěže:
- Individuální závody – každý lezec se snaží vylézt co nejvýše.
- Týmové soutěže – kombinují výsledky více závodníků z jednoho týmu.
- Kombinované formáty – na olympiádě byla zavedena kombinace obtížnosti, boulderingu a rychlosti.
Vybavení lezce
Každý lezec potřebuje:
- Lezecké boty – speciální boty s lepivou gumou pro lepší přilnavost na chytech.
- Lezecký úvazek – zajišťuje bezpečnost při jištění lanem.
- Lano a expresky – používají se pro bezpečné jištění v závodech lead climbing.
- Magnesium (prášek na ruce) – pomáhá udržet pevný úchop a zabránit pocení rukou.
- Přilba (při lezení venku) – chrání před padajícími kameny nebo nárazy.
Bodování a vítězství
- Vítězí lezec, který vyleze nejvýše na stěně.
- Pokud dva nebo více lezců dosáhnou stejného bodu, rozhoduje čas jejich výstupu.
- Pád znamená konec pokusu a započítává se poslední dosažený chyt.
- V kombinovaných závodech se výsledky sčítají s ostatními disciplínami (bouldering, rychlostní lezení).
Jak dosáhnout vítězství?
Vítězství v lezení na obtížnost závisí na kombinaci síly, techniky a vytrvalosti. Klíčové faktory úspěchu jsou:
- Efektivní využití energie, protože dlouhé cesty vyžadují strategické rozvržení sil.
- Silné prsty a předloktí, které udrží tělo na malých chytech.
- Dobrá technika nohou, protože správná práce s nohama šetří sílu v rukou.
- Schopnost číst cestu, tedy předem analyzovat trasu a správně volit pohyby.
Jak se lezení na obtížnost říká jinak?
Lezení na obtížnost je mezinárodně označováno jako „lead climbing“. Mezi lezci se někdy neformálně používá termín „sportovní lezení“, i když tento pojem zahrnuje i bouldering a rychlostní lezení. V přírodních podmínkách se můžete setkat s termíny jako „big wall climbing“ (lezení na velkých skalních stěnách).
Lezení na obtížnost je fascinující sport, který spojuje fyzickou náročnost s mentální výzvou, a je oblíbený jak mezi profesionály, tak mezi rekreačními lezci.
Zdroj: https://chatgpt.com/