Historie Champ Car Série
Champ Car (Championship Auto Racing Teams – CART) byla severoamerická závodní série monopostů, která existovala mezi lety 1979 až 2008. Byla přímým konkurentem IndyCar Series a dlouhou dobu představovala nejvyšší úroveň formulového závodění v USA.
Série vznikla jako alternativa k tradiční USAC (United States Auto Club), která organizovala závody Indy 500. Po roce 1996 došlo ke sporu mezi CART a nově vzniklou Indy Racing League (IRL), což vedlo k rozdělení amerického formulového závodění na dvě série.
V roce 2004 se CART přejmenovala na „Champ Car World Series“, ale kvůli finančním problémům byla v roce 2008 sloučena s IndyCar. I přesto zůstává Champ Car legendární sérií, která pomohla formovat historii motorsportu v Severní Americe.
Cíl závodů Champ Car
Cílem závodů Champ Car bylo dojet do cíle na prvním místě, přičemž závody se jezdily na ovalech, silničních a městských okruzích. Hlavním důrazem byla kombinace rychlosti, strategie a vytrvalosti, jelikož závody byly delší než evropské závody F1.
Pravidla Champ Car Série
- Délka závodů se pohybovala mezi 200 a 500 mílemi, což znamenalo, že strategie pit-stopů hrála klíčovou roli.
- Všichni jezdci používali jednotné šasi od výrobce Lola nebo Reynard a motory Ford-Cosworth.
- Palivo bylo na bázi methanolu, což zvyšovalo bezpečnost oproti benzinu.
- Bodování bylo podobné systému F1, kde vítěz získával nejvíce bodů do šampionátu.
- Rolling start – závody začínaly letmým startem, podobně jako v NASCAR nebo IndyCar.
- Povinné zastávky v boxech – jezdci museli během závodu několikrát tankovat a měnit pneumatiky.
Prostředí závodů Champ Car
Champ Car se od ostatních formulových sérií lišila tím, že se závodilo na různých typech tratí:
- Ovály – vysokorychlostní závody podobné IndyCar nebo NASCAR.
- Silniční okruhy – technické tratě s mnoha zatáčkami, podobně jako ve Formuli 1.
- Městské okruhy – dočasné tratě v ulicích měst, jako například Long Beach Grand Prix.
Počet účastníků v Champ Car
V jednom závodě se obvykle účastnilo 20 až 28 jezdců, kteří reprezentovali soukromé i tovární týmy. Mezi nejúspěšnější stáje patřily Newman/Haas Racing, Forsythe Racing a Team Penske.
Vybavení a technologie v Champ Car
- Monoposty s výkonem přes 750 koní – vozy dosahovaly rychlostí přes 380 km/h na oválech.
- Pneumatiky Bridgestone Potenza – speciální směsi určené pro dlouhé závody.
- Aerodynamické balíčky pro různé tratě – odlišné nastavení pro ovály a technické okruhy.
- Konstrukce vozu – šasi bylo vyrobeno z karbonových vláken, což zajišťovalo nízkou hmotnost a vysokou pevnost.
Bodování v Champ Car
Bodovací systém se postupem let měnil, ale základní model byl podobný jako ve Formuli 1:
- Vítěz závodu získal 20–25 bodů.
- Další pozice získávaly méně bodů až po 12. místo.
- Extra body za pole position a nejrychlejší kolo.
Jak dosáhnout vítězství v Champ Car
Úspěch v Champ Car závisel na několika faktorech:
- Správná strategie pit-stopů – špatné načasování zastávky mohlo ztratit pozici.
- Konzistentní tempo a správná práce s pneumatikami – závody byly dlouhé a jezdci museli dobře hospodařit s výkonem.
- Dovednost na různých typech tratí – vítězný jezdec musel být univerzální a zvládat ovály i technické okruhy.
- Dobrá týmová spolupráce – strategie byla často rozhodována inženýry a mechaniky během závodu.
Jiné názvy pro Champ Car
Champ Car byla známá pod různými názvy v různých obdobích:
- CART (Championship Auto Racing Teams) – 1979–2003.
- Champ Car World Series – 2004–2008.
- American Open Wheel Racing – označení pro americké formule obecně.
Po sloučení s IndyCar v roce 2008 již značka Champ Car zanikla, ale její duch žije dál v IndyCar Series, která dnes kombinuje závody na oválech i klasických tratích.
Zdroje: https://chatgpt.com/